Hana Smičková-Látalová a její umělecká činnost

Hana Smičková-Látalová je uměleckou ředitelkou, choreografkou a sólistkou tanečního divadla MIMI FORTUNAE Brno po celých 25 let trvání souboru. Vytvořila mnoho tanečních rolí, svůj vlastní styl tance a vede již čtvrtou generaci tanečníků.

Od roku 2002 je Hana Smičková-Látalová zařazena mezi žijící osobnosti kultury a umění České republiky v almanachu »Who is…« (ČR) a od roku 2006 je vedena v Českém almanachu osobností.

Hana Smičková‑Látalová založila taneční divadlo MIMI FORTUNAE v roce 1985 a začala pro něj vytvářet vlastní taneční styl a choreografie. Ve svých představeních se objevovala v mnoha tanečních rolích s výrazným citovým nábojem a hereckou mimikou. K divácky nejoblíbenějším patřila Carmen, Liška z Malého prince, Představená z Dilematu srdce, Druidka v Keltském obřadu, Sestra v choreografii Petry Krůlové, Fašistka v tanečně-divadelním projektu »Být či nebýt…?«. Žena ve »Stínu«, atd. První choreografické práce vedly k vytvoření tzv. historického scénického tance, jehož je TD MIMI FORTUNAE patrně v České republice zakladatelem. Nejúspěšnější z nich, hra ze života Francois Villona »…teď na krk oprátku ti věší…«, pro kterou Hana Smičková‑Látalová vytvořila choreografii, se po sedm let hrála po celé České a Slovenské republice a v roce 1991 i v básníkově rodišti – Francii, v rámci prestižního festivalu v Avignonu. Vzpomínkou na F. Villona byla také »Balada pařížská aneb Francois Villon se vrací«, ve značně nevážnějším duchu, premiérovaná v roce 2000 v Německu, s níž pak soubor vystupoval na mnoha scénách v naší republice.

Studium moderního baletu u zahraničních pedagogů a tanečníků přivedlo Hanu Smičkovou‑Látalovou k moderní choreografii. Prvním dílem contemporary dance byla »Modlitba kamene«, choreografie, která byla ještě v roce 1998 provedena při slavnostním odhalování soch českých sochařů v Holandsku. K nejznámějším inscenacím patřily »Malý princ« podle A. de Saint-Exupéryho, uváděný u nás i v zahraničí (např. VIII. Mezinárodní festival moderního tance, Kaunas, Litva), rozsáhlá choreografie pro 8 mužů »Pro Patria«, »Ptáci« a mnoho dalších (viz přehled premiér TD MIMI FORTUNAE).

Tvůrčí úspěchy

Z tvůrčí dílny Hany Smičkové‑Látalové vzešlo do dnešního dne přes osmdesát choreografií.

• V roce 1991 Hana Smičková‑Látalová získala Prémii za nejlepší povinnou choreografii na profesinální III. Choreografické přehlídce ČSFR.
• Na IV. profesionální přehlídce ČR a SR v roce 1995 bylo její dílo »Slova« oceněno Cenou za choreografii. »Slova« byla vybrána i do galavečera mezinárodní choreografické soutěže Prix Volinine na Nové scéně v Praze a byla uváděna mimo jiné na Festivalu evropského umění v New Delhi, Indie.
• V roce 1998 byla »Carmina Burana« s choreografií Hany Smičkové‑Látalové a v provedení TD MIMI FORTUNAE objednána pro zahájení kulturní sezóny v holandském Utrechtu. Choreografie k inscenaci »Balady o smrti« byla v roce 1999 zařazena mezi devět nejlepších tanečních inscenací v České republice a na Slovensku.
• V roce 2003 byly historické tance Hany Smičkové-Látalové vybrány pro prestižní prezentaci brněnského umění v anglickém Leedsu, stejně tak v roce 2004 pro turné TD MIMI FORTUNAE, pořádané českými centry v Texasu, USA. Moderní choreografie pak již čtyřikrát ocenilo obecenstvo ve státech severní Indie. 
• V roce 2008 její choreografie »JÁ« získala ocenění taneční přehlídky »Tanec, Tanec 2008« a rovněž II. cenu na »International Jazz Dance Open Festival« v Pardubicích. V roce 2009 Hana odvezla svůj soubor do Jordánského království, kde choreografie »Kult«, »Stín« a »Svatba« byly uváděny na mezinárodním festivalu evropského umění »Kingdom of Peace«, a to i za přítomnosti Její Výsosti, jordánské princezny. Duet »Stín«, který Hana vytvořila a tančí se sólistkou Miroslavou Starou, byl předveden ve světově proslulém mystickém pouštním skalním městě Petra.

Významné spolupráce

Choreografka spolupracovala i se zahraničními umělci. Její taneční styl i námět se zalíbil americkému skladateli Thomasu Clarkovi, který pro ni napsal balet »Ptáci« a osobně jej dirigoval při premiéře v Mahenově divadle v Brně v rámci mezinárodního festivalu Moravský podzim. Hana také působila jako asistentka při choreografii »Sedm pro mých sladkých šestnáct« amerického choreografa Davida Appela, asistovala choreografce Sandi Combest z Dallasu při tvorbě »The Landscape of the Spirits«. Rovněž choreografie »The Smart Irony of Renaissance« je výsledkem spolupráce české choreografky s americkou hudební skladatelkou Adrian Barton; s touto a dalšími choreografiemi se v letech 2002–2004 TD MIMI FORTUNAE představilo v Německu, Rakousku a Anglii a absolvovalo turné po Indii a USA. Do Indie se soubor vrátil v roce 2007 s choreografií Hany Smičkové-Látalové »KULT« (kořeny českého národa), která měla světovou premiéru v doslova kultovním městě Amritsar v rámci mezinárodního festivalu »Languages of Love«.

Po výročním představení k 15. letům trvání souboru, korunovaném právě zmíněnými »Baladami o smrti« a obnovenou premiérou »Slov«, Hana Smičková‑Látalová pokračovala s TD MIMI FORTUNAE v tvorbě rozsáhlejších projektů moderního tanečního divadla, čím dál více propojujícími tanec a herectví.

Spolu se svým manželem Slavojem Látalem připravila k 20. výročí divadla tanečně divadelní projekt z našich dějin ve 20. stol. – »Být či nebýt…?«. Tento projekt premiéroval v »domovském« divadle Bolka Polívky v Brně a byl rozhodující »tečkou« pro zápis choreografky mezi české osobnosti v oblasti kultury.

Následovaly vnitřně intimnější choreografie, zamýšlející se nad počátkem i koncem života: »ŽIVOMŘENÍ«, »KAPKY BOLAVÉ NADĚJE«. Sugestivní se ukázala zejména choreografie »Dědictví« (stále na repertoiru), doprovázená »živě« hudební improvizací.

Současně s linií contemporary scenic dance pokračovala i tvorba představení historického scénického tance – například taneční komedie »Ber kde ber« uváděná u nás i v Německu, dále pak mystické taneční obrazy »Keltský obřad Beltaine«, »Světlo v plameni« a »Kult«.

Oslava padesátin s Bolerem

K padesátým narozeninám si Hana Smičková-Látalová nadělila realizaci slavného BOLERA Maurice Ravela:

Skvělý francouzský choreograf Bruno Genty říká, že každý choreograf, ať klasický, moderní či jakéhokoliv pohybového vyznání, má-li být nazýván »choreografem«, měl by se vypořádat se dvěma skladbami – Carmina Burana a Bolero! Choreografka Tanečního divadla MIMI FORTUNAE Brno Hana Smičková-Látalová vytvořila »Carmina Burana« (se scénářem a režií Františka Pavlíčka) pro holandský Utrecht v roce 1998 – úspěšně, jak dodnes potvrzují videozáznamy ze scény i z hlediště. Přesně o 10 let později, v roce 2008, pak stvořila unikátní »BOLERO«, vycházející z reality současné hektické společnosti, ze »syndromu vyhoření«, proti němuž nastupuje hledání vnitřního světa s nadějí, že »tam nám bude líp«! A ještě jedna jedinečnost této inscenace: Skladba Maurice Ravela, doprovázející skutečný život, prokluzuje do snové původní hudby Jiřího Hradila, složenou na motivy Šavelova Bolera přímo na námět a v souladu s choreografií. Z choreografčiny tvorby však nevzcházejí jen dramata, ale i scénické žertíky a ironické legrácky (»Dárky víly Agnes«, »Kolo za korunu aneb fronta«, atd.).

Hlubší zájem o intimní příběhy člověka v kontextu dějin a snaha o rozkrývání hlubin lidské povahy vedla k duetům »Stín« a »Jin&Jang« (vytvořeno společně se sólistkou Miroslavou Starou – uváděno mimo jiné i v antickém divadle mystického skalního města PETRA v Jordánsku) a dvěma cenami ověnčenému mužskému duetu »JÁ«.

Čtvrtstoletí divadla s Erbenovou Kyticí

K 25 letům TD MIMI FORTUNAE vznikla s choreografií Hany Smičkové-Látalové baladická hra »KYTICE«, inspirovaná básněmi z klasické sbírky Karla Jaromíra Erbena.

Ke »KYTICI« Hana v rozhovoru pro MF DNES, Rovnost a ČT 24 uvedla:

»Erbenovy básně jsou úžasné ve své muzikálnosti a navíc krásně hororové. Zpracovat Kytici jako taneční divadlo byl náš dlouholetý sen, na který pro samé hostování tu i onde stále nebylo dost času, takže nakonec jsme se doslova schovali na taneční sál a dali se do toho. Podle mého názoru je KYTICE pro české umělce určitým druhem výzvy – připomeňme si výborný film. Jevištní zpracování se ale samozřejmě liší od filmu, neboť jednak nemáme zájem kopírovat a jednak také divadelní scéna poskytuje jiné prostředky. Vzniklo asi dvouhodinové představení, jemuž jako předloha sloužilo 6 ze slavných Erbenových básní, některé ty naprosto populární a některé méně obecně známé – SVATEBNÍ KOŠILE, POLEDNICE, VRBA, ŠTĚDRÝ DEN, DCEŘINA KLETBA a VODNÍK. Tvořili jsme to tři, já, Zuzana Solčányová a Slavoj Látal – jsme zvyklí společně tvořit scénáře už víc jak 8 let (diváci by si mohli pamatovat představení Ber kde ber, Být či nebýt, Dědictví…). KYTICE v podání MIMI FORTUNAE je taneční divadlo, ale používá také verše, mluvené slovo a na scéně s „živou“ hudbou se i zpívá. Cílem ovšem není maximální kombinace žánrů, nýbrž vytvoření divadla sugestivního, tanečně dramatického, mírně hororového (ale nikoliv ponurého a dětem přístupného) a i ke smíchu vyzývajícího. Choreografii jsem vytvořila já, režii má Slavoj Látal, originální kostýmy navrhla Mirka Stará.«

»KYTICE« má za sebou premiéry v naplněných hledištích Divadla Bolka Polívky v Brně a v Divadle Na zábradlí v Praze; chystá se na populární festival »Mezi ploty«.